Rozhovor s vítězem třídy 9 v MMČR 2011 Ondřejem Blaťákem
Datum: Pondělí, 10 Říjen 2011 @ 14:38:09
Téma: MČR - rally

Uplynulá Rally Příbram rozhodla o tom, že vítězem letošního „velkého“ mistrovství ve skupině 9 (dříve N2) se stal Ondřej Blaťák. Ondřej tak doplnil svoji sbírku úspěchů v celkovém pořadí našich hlavních šampionátu, když z loňska již měl titul vicemistra MMČR v rally ve skupině A a 2WD a z předloňska titul vítěze třídy N2 v MČR Sprintrally a druhé místo v MMČR v rally v téže třídě. Díky zajímavému civilnímu povolání tohoto jezdce by se tento článek mohl také jmenovat třeba „Rozhovor s nejrychlejším akademikem české rally“.



Ondro, začněme s rekapitulací letošní sezony od začátku. Jak se letos zvykalo po roce stráveném ve voze S1600 znovu zpět na „enkovou“ Hondu? Bylo to lehčí nebo těžší, než jsi očekával?
Ze začátku to bylo těžší, než jsem očekával, ale bylo to dáno tím, že jsem se až do shakedownu na Valašské rally s Hondou nesvezl. To, že jsem na auto nebyl zvyklý a nedokázal se mu přizpůsobit, stálo i za naší lehkou havárií na Valašce, kdy jsem se k brzdám choval jak na autě S1600. Ty se následně přehřály, až v podstatě přestaly fungovat úplně.

Loni jsi právě na Valašce hned při prvním startu s Citroënem S1600 vyhrál skupinu A a vozy s jednou poháněnou nápravou (2WD). Přesto - co ti při zvykání na vůz S1600 přišlo nejtěžší a co naopak šlo snadněji, než jsi čekal?
Hned při prvním startu s Citroënem jsem sice vyhrál, ale to bylo spíše výpadky soupeřů, než naší rychlou jízdou. Až další dobré výsledky v sezoně jsme si už opravdu sami vyjeli. Nejsnadněji se dá zvyknout na vyšší výkon motoru a tím větší zrychlení auta. Co jsem naopak absolutně nedokázal využít, byly fantastické brzdy tohoto auta.

Jací byli soupeři v sezóně 2011 a čím se vyznačovali?
Soupeři byli velice silní. Ale je pravidlem, že v naší třídě se téměř každý rok schází silná konkurence, navíc platí, že kdo uspěje v třídě N2 (dnes 9), většinou dokáže jet rychle s čímkoliv, stačí jmenovat jezdce jako Jelínek, Tarabus, Barvík, Dunovský. Když jsem se podíval do startovní listiny Barumky, tak v podstatě každý mohl vyhrát. Když budu konkrétní, tak našimi největšími soupeři byli Jirka Sojka, který se svojí „krabicí“ dokáže neuvěřitelné věci, Honza Březík, kterému když RZ sedí, jede hodně rychle, nesmírně zkušený a téměř nechybující Daniel Vladyka. Tím ale úplně největším soupeřem pro mě letos byl Adam Kobliha. S Adamem jsme byli v podstatě týmoví kolegové, navíc startoval s Hondou, s kterou jsem v letech minulých jezdil právě já. Mojí výhodou bylo, že jsem na všech soutěžích už jel, jeho výhodou zase to, že startoval i v seriálu sprintrally, a tak z auta téměř nevystupoval.

Mohl bys zhodnotit jednotlivé letošní závody?
O Valašské rally už řeč byla. Můj oblíbený Český Krumlov jsme dokázali celkem se slušným náskokem vyhrát. Na Hustopečích jsme odstoupili už po třech kilometrech RZ 1, kdy nám praskla brzdová hadice, naštěstí v docela přijatelném místě. Rally Bohemia se nám opravdu vydařila. Za těžkých podmínek jsem si docela věřil a od první RZ jsme šli do vedení. S výjimkou Sosnové se nám podařilo vyhrát všechny rychlostní zkoušky. Na Barumce jsme v sobotu jeli asi nejrychleji z celé sezony. Trošku nás potrápil přehřívající motor, v cíli prvního Semetína to dokonce vypadalo na odstoupení, ale mechanikům se vše podařilo zvládnout. V neděli jsem si vítězství i přes unikající olej z prasklé převodovky pohlídali. Vítězství v Příbrami nám trochu usnadnil náš největší konkurent Adam Kobliha, který nebyl v nejlepší formě. Když už jsme u hodnocení sezony, rád bych vyzdvihl skvělou celoroční práci mého letošního spolujezdce Ondřeje Vichtory. Ondra celý rok odváděl výborné výkony, takže zásluha na našem titulu samozřejmě patří také jemu.


Zastavme se ještě u letošní umáčené Bohemky, kterou si vyhrál. Byla tak těžká, jak o ní všichni říkají?
Oni by všichni nelhali . Byla opravdu extrémně těžká. Rychlostní zkoušky jsou obtížné už samy o sobě, navíc když se k tomu přidají potoky vody je to ještě o dost těžší. Právě voda tekoucí v některých místech přes cestu byla nejhorší. Zároveň není jednoduché správně odhadnout přilnavost různých druhů mokrého asfaltu. My jsme v některých krizových místech měli i štěstí, že někdo stihl v místě, kde voda tekla nejvíc havarovat před námi a nás už tak brzdili. Jinak jsme to mohli „sežrat“ taky.

Barum rally - s Hondou jsi zde vyhrál zatím pokaždé, když jsi zde startoval, to znamená třikrát. Jaký je Tvůj recept na Barumku?
Můj recept na Barumku je podobný jako na ostatní soutěže. Snažím jet od začátku naplno a pokud možno si vybudovat nějaký náskok. Vzhledem k tomu, že startujeme více vzadu je pravděpodobné, že některé zkoušky nám zruší a délka soutěže tak klesá. Ke konci je technika už více unavená, takže dohánět v závěru je těžší. Navíc když vedu, jsem vždycky klidnější.

Rally Příbram, která rozhodla o vašem letošním titulu v třídě, jsi letos dojel poprvé - až na čtvrtý pokus. Můžeš popsat předchozí starty?
V roce 2008 jsem s Hondou odstoupil už po RZ 1 kvůli poruše motoru. V roce 2009 jsme havarovali na RZ Sádek v souboji o titul s Honzou Jakubcem. Těsně před startem letošní zkoušky Sádek za mnou přišel jeden z pořadatelů, že má v garáži pověšený nárazník z naší hondy, což mi na klidu moc nepřidalo. V roce 2010 jsem kvůli technickým problémům odstoupil už po RZ 2. Až letos to konečně vyšlo.

V letošním roce jsi kromě MMČR startoval i jednou v rámci sprintrally a to na Kopné….
Na Kopnou jsem od týmu Fríí Ascot MB Motorsport (bratři Pelechové) dostal nabídku, která se neodmítá (tímto jim ještě jednou děkuji). Právě i kvůli skvělým lidem z tohoto týmu jsem moc chtěl uspět. Bohužel, především vinou defektu na Kameňáku se to nepovedlo. Na Adama Koblihu by to sice jistě nestačilo, ale až do mého defektu na páté RZ jsme bojovali s Danem Vladykou o druhé místo ve stejném čase.

Tvé povolání je pro jezdce rally značně neobvyklé - jsi vysokoškolský učitel na Vysokém učení technickém v Brně. Můžeš popsat svůj obor a svoji práci? Můžeš nějaké poznatky ze svého oboru uplatnit i ve svém vlastním závodění?
Pracuji na Ústavu automobilního inženýrství. Věnuji se oblasti podvozků motorových vozidel a dynamiky vozidel. Kromě výuky se věnuji i vědecké práci a práci na různých vědeckých projektech v těchto oblastech. Získané poznatky určitě uplatňuji při svém závodění, především v oblasti nastavení auta a práce s pneumatikami a částečně i v technice jízdy.

Prošel sis v rally cestou od naprostého amatéra, studenta bez finančních prostředků, který startoval třeba jen jednou, dvakrát za rok, až po starty ve špičkovém voze S1600. Díky tomu znáš rally z více hledisek - co tě na naší současné rally těší a co se ti naopak příliš nelíbí?
Protože nejsem jen jezdec, ale zároveň také technik a i v mé práci se dost věnuji závodním automobilům, těší mě, jak vývoj v oblasti podvozků jde neustále rychle dopředu a jak se to projevuje i v rally. Já jsem i jako divák fascinován jak podvozky dnešních automobilů S2000 neuvěřitelně fungují a pohled na rozskákaná auta, které jezdec neustále honí po cestě, mi nechybí. Nelíbí se mi, že v podstatě umřela kategorie N1 (dnes 10), což byla jedna z možností jak za ještě přijatelné peníze zkusit začít závodit. Dnes v podstatě ani není moc s čím, ale už také není závodit s kým.

Co tě na rallysportu nejvíce fascinuje?
Spojení fyzického a mentálního výkonu, adrenalinu a automobilové techniky.

Můžeš zmínit nějakého nejzajímavějšího člověka, se kterým jsi se díky rally seznámil?
Díky rally jsem se seznámil se spoustou zajímavých a skvělých lidí. Ať jsou to jezdci (Honza Březík, Mira Tarabus, bratři Pelechovi), spolujezdci (Igor Norek, Pavel Šivic, Honza Škaloud), pronajímatelé aut, se kterými závodím (Antonín Tlusťák, Petr Kolář), mechanici (Tomáš Dubovský, Richard Duroň) a řada dalších zajímavých lidí. Jsem rád, že jsem měl možnost je poznat, se spoustou z nich jsme opravdu dobří kamarádi. Dva lidé ale byli a jsou pro mé závodění nejdůležitější. Jakub Wagner, který dokáže zajistit v podstatě veškeré mé starty a až do loňska to byl i můj spolujezdec. Dan Vladyka, výborný jezdec, opravdový odborník na rally a zároveň člověk, který mě dokáže neuvěřitelně motivovat, především když závodí proti mně. Na tomto místě bych rád ještě zmínil jednoho člověka a tím je Jiří Skoupil. Dříve jsme se blíže neznali, ale od loňské sezóny jsme byli více kontaktu a to nejen proto, že jsme se stali týmovými kolegy. Jirka měl obrovskou radost, že může startovat s opravdu špičkovým autem S1600 (právě s tím, se kterým jsem loni jezdil já). Hodně jsme spolu techniku jízdy rozebírali a dost jsme si rozuměli. Jeho smrt mě opravdu zasáhla.

Prostor pro poslední odpověď našeho rozhovoru nechám na Tobě samotném…
Na závěr bych rád poděkoval několika konkrétním lidem, bez kterých by se nepodařilo pěkných výsledků v této sezoně dosáhnout. Takže tímto děkuji Kubovi Wagnerovi a Tondovi Tlusťákovi za zajištění mých letošních startů. Obrovské poděkování patří Petrovi Kolářovi a mechanikům Martinovi a Carlosovi za přípravu a servis auta. Z jejich práce a přístupu jsem byl opravdu nadšený.

Ondro, děkuji Ti za rozhovor a přeji Ti, aby sis užil letošní titul ve „velkém mistráku“ a hodně štěstí do příští sezóny.



Tento článek je z Rally2.com - Rallysport Příluky: infomace, fotografie a videa z rally
Rally2.com - Rallysport Příluky

URL adresa článku: http://www.rally2.com/article.php?sid=2066